Snad každý aktivní investor potvrdí, že nejčastější otázka, kterou dostává, míří na to, jak a přes koho investovat. Na otázku přitom nejde dát jednoznačnou odpověď, protože vždy záleží především na tom, kdo se ptá. Pro někoho jsou ideálním řešením podílové fondy, jež nabízí banky. Jiní upřednostní různé fintechové platformy. A někdo obojím třeba i pohrdá a investuje na vlastní pěst. Podívejme se na plusy a minusy jednotlivých strategií.
Průzkum společnosti Broker Consulting ukazuje, že více než pětina českých domácností má své peníze v tradičních investicích, kam patří hlavně podílové fondy. Podle Asociace pro kapitálový trh do nich Češi naposílali už přes 700 miliard korun. Jde o tradiční způsob investování, který nejčastěji nabízí investiční společnosti prostřednictvím bankovních domů. Podílové fondy dávají smysl pro lidi, kteří o investování nemají velké povědomí.
Domácnost má k dispozici bankéře, který nastaví investiční strategii podle věku, příjmů, investičního horizontu nebo ochoty riskovat. „Snažíme se klienty aktivně vybízet k pravidelnému investování, což se nám daří. Objem těchto investic vzrostl loni o patnáct procent,“ říká Filip Hrubý, mluvčí České spořitelny. Právě pravidelné investování formou například trvalého příkazu z běžného účtu lze počítat také mezi výhody.
Jak ukazují například zkušenosti ze zahraničí, nováčci na trhu mívají problém s disciplínou, pokud dostanou možnost aktivně si své investice spravovat. Provádí zbytečně moc nákupů a prodejů, na čemž dlouhodobě prodělávají jednak kvůli často emočním pohnutkám k takovým krokům a jednak také kvůli poplatkům. Ve výsledku tak může aktivnější investor zaplatit na poplatcích více než investor v podílových fondech.
A že podílové fondy jsou s poplatky samy „na štíru“. „Fondy ze svých správcovských poplatků platí všechny prostředníky až na úroveň klienta. Kvůli tomu bývají přibližně dvakrát dražší, než jsou samotné náklady spojené s aktivní správou,“ říká finanční expertka Michala Janatová z Jamico. Za komfort a jistou formu nevědomosti si proto domácnosti připlatí a není to v dlouhodobém horizontu vůbec málo, jak ukazují výpočty Hospodářských novin.
Pokud by celkový průměrný roční poplatek činil dvě procenta, což je u akciových podílových fondů v Česku standard, sebere v horizontu dvaceti let více než pětinu z potenciálně naakumulované částky. Místo 712 tisíc korun bude mít investor jen 562 tisíc. Počítá se přitom s počáteční investicí ve výši 10 tisíc korun a pravidelnou měsíční investicí 1500 korun po dobu 20 let. Průměrné roční zhodnocení je zde bráno ve výši šesti procent, což je na akciových trzích dosažitelné.
Také byste chtěli, aby inflace odezněla a zároveň jsme se vyhnuli recesi? Pak vězte, že z historického pohledu je to velmi naivní přání. Vezmeme-li předchozích sto let v USA, inflace nad pěti procenty (nyní 9,1 procenta) nikdy neodezněla bez recese, a navíc zřídkakdy bez toho, aby se sazba centrální banky dostala nad úroveň inflace (nyní není ani čtvrtinová). Recese je tedy téměř jistotou a teď se hraje „pouze“ o to, jestli ji znásobí destruktivní vliv vysokých sazeb, nebo jestli lidé dokážou uzpůsobit své chování bez tohoto faktoru. Jediná dvě období, kdy nastala varianta druhá, tedy méně závažné zpomalení, byly poválečné roky 1920 a 1945-1948.
Když jsem přemýšlel, co měly společného, přicházelo mi na mysl slovo katarze. V prvním případě společnost reflektovala zhoubnou povahu „ismů“ (nacionalismu, katolicismu), v tom druhém dostala pocítit ničivou sílu vědy a techniky, zhmotněnou explozí atomové pumy. Tato uvědomění pak – alespoň na čas – působilo jako stabilizující faktor proti dalším katastrofám.
Jestliže se dokážeme zaleknout vlastního stínu, následný vývoj probíhá jemněji. Stín dneška už ale není pouze kolektivní, nýbrž čím dál zřetelněji individuální. Každý z nás implicitně volí, zda má být dováženo levné oblečení z Číny, plyn z Ruska, ovoce z Brazílie, zábava z USA a další „výdobytky“, kterých jsme si v posledních letech dovolovali čím dál více, zato však v pochybné kvalitě a s pochybným dopadem na vztahy a ekosystém.
Vím, že to zní třaskavě, ale každý máme plnou moc tyto věci odmítnout. Přestat nadspotřebovávat. To je katarze dneška. Aby došla naplnění, je zřejmě stejně naivní přání, jako aby inflace odezněla a zároveň jsme se vyhnuli recesi. Zaznít však může. A to i z úst investora – po zmíněných katarzích totiž následovala „odměna“ ve formě nadprůměrně dlouhých a silných růstů akcií (index Dow Jones Industrial Average v letech 1922-29 připsal +550 procent a v letech 1949-56 +230 procent).
Z výpočtů také vyplývá, že poplatky se kvůli povaze složeného úročení začínají projevovat výrazněji hlavně v delším horizontu. Rozsáhlá americká studie, která porovnávala desetiletý výkon aktivně spravovaných podílových fondů s akciovými indexy odpovídajícími jejich investiční strategii, pak ukázala, že trh dokáže dlouhodobě porážet jen menšina takových fondů, při započtení poplatků překonává indexy jen dvacet procent z nich.
Zmíněné nevýhody podílových fondů jsou jedním z důvodů, proč se někteří lidé, ochotní věnovat správě svých peněz více času, obracejí i na samotné banky s požadavkem nákupu takzvaných pasivních fondů. Jde o fondy sledující například vývoj akciových indexů, mezi ty nejoblíbenější a nejznámější patří index S&P 500, který kopíruje vývoj akcií 500 amerických firem. U těchto fondů se počítá s nižšími poplatky, protože u nich odpadají náklady na aktivní správu.
Z odpovědí oslovených českých bank vyplývá, že samy takovou investici svým klientům většinou nenabízí. Pasivní fondy mohou být ale zahrnuté v některých jimi nabízených podílových fondech společně s dalšími akciemi, které ale už aktivně vybírají portfolio manažeři. Alternativou je tak nákup podobných indexů prostřednictvím různých fintechových společností, kam se v Česku řadí například Portu nebo Fondee.
Uváděné platformy si mohou kvůli nižší nákladovosti účtovat nižší poplatky, kdy například poplatek 1,2 procenta ročně znamená u dříve zmiňovaného příkladu, že poplatky investorovi po dvaceti letech ukrojí z potenciálně získaného majetku 13,4 procenta. Fintechové platformy také často nabízí různé programy, kdy je poplatek možný dále snížit. Tito prostředníci jsou pak pomyslným mostem mezi podílovými fondy a aktivní účastí na trzích.
Pasivní fond sledující index S&P 500 lze koupit i napřímo s využitím služeb brokera. Průměrné poplatky samotného fondu jsou kolem 0,4 procenta. V takovém případě poplatky ukousnou za dvacet let jen necelých pět procent z potenciálního majetku. Brokeři si ale mohou účtovat poplatky, které někdy dosahují i sto korun za jeden nákup. Investor využívající služby brokera se také musí o investování opravdu aktivně zajímat.
Hospodářské noviny sdružují komunitu aktivně investujících lidí a z průzkumu mezi jejími členy vyplývá, že využívají služeb fintechových firem, podílových fondů i brokerů. Často všechny služby kombinují, což může dávat smysl i pro zkušené investory. Podílové fondy mohou být zajímavý prostředník pro investování do českých státních dluhopisů, fintechové platformy nabízí automatizovanou tvorbu portfolia nebo zajímavé programy pro děti a přes brokera lze minimalizovat náklady spojené s investováním.
Článek vznikl ve spolupráci s Českou spořitelnou.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
