Zatímco americké firmy sdružené v indexu S&P 500 postupně teprve odkrývají své hospodářské výsledky za druhé čtvrtletí, je už jisté, že duben, květen a červen přinesly rekordní výplatu dividend. Celkem firmy z indexu svým akcionářům poslaly 140,6 miliardy dolarů, což je při meziročním srovnání nárůst vyplaceného objemu o čtrnáct procent. A příští čtvrtletí by mělo být ještě tučnější. Podívejme se, kdy má sázka na dividendové akcie smysl.

Jak se vydělává na akciích?

Každý akcionář zpravidla investuje do akcií vybrané firmy s vidinou výdělku, tedy že se mu investice vrátí. K tomu, aby se investice vrátila, musí firma generovat zisk nebo minimálně s tím musí v budoucnu počítat (týká se ztrátových růstových akcií). Pokud by tomu tak nebylo, byla by investice do akcií obyčejné letadlo, u nějž investor doufá, že se najdou ještě větší blázni, než je on sám, koupí akcie a vyženou jejich cenu nahoru. On pak se ziskem prodá. Když ale firma generuje zisk, zvyšuje tím svou hodnotu, což se odráží na růstu ceny jejích akcií. Proto se často investoři řídí ukazatelem P/E, který říká, kolik dolarů je investor ochotný dát za jeden dolar zisku společnosti. Pokud je například poměr 4, pak to znamená, že investice se vrátí za čtyři roky, pokud bude firma generovat stejný zisk a nic jiného se nezmění. Když bude růst zisků akcelerovat, investorovi se investice formou vyšší ceny akcií vrátí rychleji. Samozřejmě za předpokladu, že se firmě nepodaří peníze utratit třeba za předraženou akvizici. Pokud se společnost dostane do bodu, kdy nevidí příležitost k investování, může zisk vyplatit.

Jak firmy vyplácejí své zisky?

Vyplácet zisk může firma, která už zisk generuje. Proto se to zpravidla týká větších, na trhu delší dobu působících společností. Každá firma totiž prochází několika fázemi života, kdy první je rostoucí, dravá společnost, která se snaží masivními investicemi utrhnout co největší část svého trhu. V první fázi proto není prostor na výplatu zisku, už jen proto, že firma slibuje a investoři v to doufají, že se podaří kapitál slušně zhodnocovat. Pokud firma první fázi přežije, dostává se do pozice, kdy dokáže generovat zisk, zároveň se jí ale s velikostí snižují investiční příležitosti. Například Coca-Cola už dobyla svými nápoji celý svět a její potenciál dalšího prudkého růstu není moc vysoký. Zvýšit tržní kapitalizaci z 10 miliard dolarů na 100 miliard dolarů je zpravidla snazší než ze 100 miliard na bilion dolarů. Coca-Cola proto patří k firmám, které část svého zisku už desítky let pravidelně posílají investorům prostřednictvím dividend. Alternativní cestou k výplatě dividend jsou zpětné odkupy akcií samotnou firmou, kdy firma za zisk nakoupí vlastní akcie, čímž dojde k růstu jejich ceny.

Proč dávají dividendy smysl?

K dividendovým akciím se investoři obracejí zpravidla v nejistých dobách, kdy jsou dividendy schopné tlumit ztráty z případných propadů ceny akcií. Dividendy vyplácející firmy zároveň patří zpravidla k již etablovaným a relativně stabilním společnostem, a tak zažívají nižší turbulence. Riziko pádu ceny akcií Coca-Coly o devadesát procent je podstatně nižší než mladé technologické společnosti v růstové fázi. Dividendové společnosti proto dávají smysl zejména pro lidi, kteří chtějí mít lepší spaní a spíš než o vysoké riziko a rychlý růst portfolia, stojí o uchování jeho hodnoty – typicky lidé blížící se důchodovému věku. Neznamená to ale, že dividendy jsou jen pro penzisty. Při pohledu na index S&P 500 a jeho alternativu S&P 500 Dividend Aristocrats vychází, že dividendové akcie při reinvestování dividend v posledních deseti letech za úplným indexem zaostávají jen v průměru o 0,3 procentního bodu ročně. Dividendovými aristokraty se myslí firmy, které už více než pětadvacet po sobě jdoucích let zvyšují výplatu dividendy na akcii. Patří mezi ně například ropné firmy Chevron, Exxon Mobile, technologické IBM nebo zdravotnické  Abbvie.

Kde jsou schované háčky?

Investice do dividendových akcií mají i své nevýhody a tou hlavní je především pro českého investora danění. Na Západě bývá často zvykem, že se daní stejně jak kapitálové příjmy (tedy zisk z prodeje cenných papírů), tak dividendové příjmy. V Česku se lze ale při držení akcií po dobu časového testu alespoň tří let dani z kapitálových příjmů zcela vyhnout. Pokud příjmy nepřesáhly 100 tisíc korun v daném roce, lze se také dani vyhnout, jde o takzvaný hodnotový test. Uplatnit lze ale vždy pouze jeden z testů, není možné obojí kombinovat. Dividendy se ale vždy daní srážkovou daní ve výši 15 procent. Navíc u některých brokerů hrozí riziko dvojího zdanění, pokud neumožňují například pro americké akcie vyplnit W-8 Ben formulář. Domáhat se získání přeplatku na dani vlastní cestou je administrativně náročné, a pokud nejde o velké peníze, zpravidla i neekonomické. Podobný problém se zdaněním se týká samozřejmě i výplaty dividend z takzvaných pasivních fondů. Jde o fondy, které sledují vybraný index, například zmíněný S&P 500 Dividend Aristocrats, a investorům průběžně vyplácí dividendy.

Podle čeho vybírat akcie?

Kdo chce vybírat jednotlivé dividendové akcie, musí předně vědět, co dělá. Je vždy potřeba každou firmu zanalyzovat, což už předpokládá schopnost vyznat se ve finančních výkazech. Pokud na to nemá investor znalosti, trpělivost nebo čas, neměl by výběr jednotlivých akcií vůbec provádět. Nicméně první filtr lze postavit na několika parametrech. Hodně investorů si v prvním kroku vyfiltruje akcie podle toho, jaký nabízí aktuální dividendový výnos, což je poslední vyplacená dividenda v poměru k aktuální ceně akcie. Jít ale po firmách s nejvyššími výnosy není moudrý postup bez ohledu na další parametry. Vysoký výnos může jednoduše znamenat, že akcie firmy padají, což bude mít pravděpodobně nějaký důvod. Stávající dividenda tak nemusí být udržitelná. Důležité také je, aby firma nevydávala na výplatu dividend příliš vysoké procento svého zisku. Neměla by být ani moc zadlužená, neboť by ji vysoký dluh mohl destabilizovat v dobách recese. Její byznys by měl být co nejvíce předvídatelný, tržby a zisky stabilně rostoucí. Zároveň by měla společnost působit v odvětvích, která generují peníze, i když přijde recese – jídlo nebo léky kupují lidé vždy.

Kam jít pro inspiraci?

Existují seznamy dividendových aristokratů, nebo dokonce dividendových králů. Jde o zavedené společnosti, které stabilně desítky let zvyšují výši dividendy. Dané společnosti jsou si také svého statusu vědomy, a mají proto motivaci v trendu pokračovat. Kromě těchto seznamů se lze inspirovat třeba v portfoliích dolarových miliardářů. Konkrétně Warren Buffett je poměrně známý tím, že do svého portfolia zařazuje firmy vyplácející dividendy, jako je už zmiňovaná Coca-Cola nebo Chevron. Inspirací mohou být také různé výukové materiály, které poskytují brokeři pro své klienty, kdy se snaží upozornit na některé zajímavé tituly nebo konkrétní pasivní fondy. Zajímavou nabídku dividendových titulů nabízí také pražská burza, investor se s českými akciemi vyhne kurzovému riziku, respektive potřebě se zajišťovat. Výběr konkrétních akcií je ale sám o sobě vždy rizikový, proto by jej měl provádět zkušený investor. Jistější alternativou jsou pak zmiňované pasivní fondy, které sází na desítky či stovky dividendových akcií zároveň.

Článek je součástí série odemčených textů vycházejících v rámci seriálu Investiční situace v Investiční rubrice, jejíž partnerem je společnost XTB. 

Pokud se chcete dozvědět více ze světa investic, naučit se investovat nebo si udělat pořádek ve svých financích, odebírejte newsletter Peníze HN, jako to dělá už přes šest tisíc našich čtenářů.

XTB

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist