Je diverzifikace přes dluhopisy opravdu mrtvá? Pozor na ukvapené závěry

Investiční veřejnost má zvláštní talent reagovat na reálné problémy velmi ukvapenými závěry. Příkladem budiž tradičně oblíbené portfolio složené z 60 procent z akcií a ze 40 procent z dluhopisů.

Ještě před pár lety nabízely dluhopisy tolik potřebnou ochranu, jejich vývoj ale od roku 2022 nápadně připomíná chování akcií. Zaznívají tak hlasy, že klasickému portfoliu 60/40 odzvonilo, a že je čas dluhopisy nahradit něčím „lepším“, třeba private creditem či bitcoinem, které se při pohledu na korelace mohou zdát jako atraktivní doplněk. Vždyť k přechodu do alternativ vyzývá i CEO BlackRocku Larry Fink a i v Česku kolem těchto tříd aktiv vznikají alternativní fondy v rámci třetího důchodového pilíře.

Ne tak rychle!

Korelace, tedy ukazatel toho, jak moc se dvě aktiva pohybují v tandemu, je užitečná, sama o sobě ale nestačí. Nejde totiž jen o to, zda se aktiva pohybují stejným směrem, ale i o to, kolik akciového rizika ve skutečnosti nesou, o čemž se dočtete v článku společnosti AQR. Právě to ukazuje beta — míra, která říká, kolik akciové expozice si investor kupuje v aktivu, jež se na první pohled může tvářit jako náhrada konzervativních dluhopisů.

Komentář Jakuba Dvořáka

Pět expertů vysvětluje, co skutečně stojí za drahými byty a kdy by mohly zlevnit

15. 4. 2026 ▪ 4 min. čtení

Ano, dluhopisy z pohledu diverzifikace nejsou v posledních letech tím, čím bývaly. Ale vyměnit osvědčený stabilizátor (beta amerických dluhopisů k akciím byla za posledních 5 let asi 0,2) za vysoce citlivé aktivum, jako je private credit (beta 0,7), není sofistikovanější diverzifikace. Je to naopak zvýšení koncentrace rizika, jen v novém marketingovém kabátku a s výrazně vyšší cenovkou.

To, že dluhopisy dnes fungují hůř než v éře krásně negativní korelace s akciemi, ještě neznamená, že jakékoliv aktivum s podobně nízkou korelací je automaticky vhodnou náhradou.